26.2.2007 - Ohnova zeme (Laguna Martillo - Laguna Las Guanacas)
26.2.2007 (varel)
Rano nas probouzi dest. Kdyz ale vylezu ze stanu zjistuji, ze to neni dest, ale husta snehova vanice. Balime veci do batohu skryti ve stanu a nasledne pak i mokry stan. Nasazujeme plastenky a vyrazime na cestu snehovou vanici. Prakticky ihned promokame (ty casti, ktere nejsou chraneny plastenkou) a hlavne nam promokaji i boty, takze zbytek dne jdeme v totalne mokrych botach.
Kousek za jezerem navic ztracime cestu nekde uprostred bobrich hrazi a malych udolicek. Ocitli jsme se uprostred divociny, ve snehove vanici prakticky ztraceni. Porad jsme sice vedeli odkud jsme prisli, ale ve snaze najit cestu jsme sli porad dal, takze nikdo z nas na navrat ani nepomyslel. Navic se museme prodit bahnem kolem bobrich hrazi a z mileho zviratka se stava nas uhlavni nepritel.
Nakonec spatrujeme v dalce sedlo, kterym museme dnes projit a rozhodujeme se tam dojit po vlastni ceste. A jako zazrakem hned na to nachazime znacky, ktere nas provedou dalsim bahnem a pak nas nuti vylezt do strmeho bahniteho kopce. Proste padara.
Navic jakmile vstoupime do kameniteho sedla, zvedne se neuveritelne silny vitr a snehova vanice nabere na obratkach, takze vidime regulerne tak na 10 metru kolem sebe. Po kamenech klopytame sedlem a snazime se orientovat pomoci pyramid kameni. Z poslednich sil nachazime posledni znacku tesne nad nebezpecnym srazem. Tady nas vitr doslova povali na zem. Divame se do hlubokeho a strmeho udoli a zjistujeme, ze nevim jak dal. Cesta, kterou jen tusime vede do velke zaveje snehu, do ktere se bojime vstoupit, aby se s nami nezritila do udoli.
Znovu mame kliku a nachazime pesinku nad ni, po ktere se relativne bezpecne dostavame po kamenitem strmem srazu az dolu do udoli. Tady se uz pocasi uklidni a my muzeme relativne v pohode, ale na pokraji sil pokracovat dal. Dojdeme az k dnesmu cily - lagune Las Guanacas. Laguna je sice silne slovo, ale nam to fakt nevadi a nachazime si dobre misto pro stan v lese v zavetri a hlavne na relativnim suchu.
Jeste v mokrych botech stavime stan a pripravujeme ohen na suseni. Do toho se znovu spousti snehova vanice, ktera behem hodiny vse pokryje snehem. U ohne se snazime ususit ponozky a aspon trochu i boty. Jeste v nich museme zitra dojit do cile. Je takova zima, ze ani ohen nechce horet a tak brzo zalezame do stanu.