12.2.2007 - Puerto Natales - Torres del Paine (Lago Amarga - Seron)

Rano v 6:00 vstavame, potichu se vypakujeme z pokoje, abysme nevzbudili spolubydlici, a davame si pripravenou snidani - kafe, caj, housky, sunka a syr. Pak uz cekame na autobus. Misto nej prijede taxi, ktery nas proveze pres nekolik mnoho krizovatek, aby nas vysadil za rohem od ubytovny. Tam za chvili prijede autobus, do ktereho nasedame a vyrazime do parku Torres del Paine. Cesta smeruje k horem po rozbite ceste, kterou se ale snazi usilovne budovat k dokonalosti.

Asi v 11:00 dorazime na hranice parku, kde platime vstupne, prevlikame se do trekerskeho a s k******y tezkymi batohy vyrazime na prvni etapu do kempu Seron. Cesta vede krajinou, ktera nese znaky spalene krajiny. Snad pamatku na incident naseho krajana pred par lety. Je hezky, svityi slunicko, ale fouka silny vitr. Takye nevime jestli jit jen v tricku nebo i bunde.

Po nekolika hodinach cesty dorazime k rece Paine a pokracujeme prti smeru jejiho toku. Na nekolika mistech zesiluje vitr tak, ze se neda vubec jit. V udajne podrobne mape se snazime odhadovat nasi pozici, ale vetsinou spatne - jsme prilis optimisticti. Nakonec ale dorazime k rozcesti, podle ktereho urcujeme presne nasi pozici - po asi 4 hodinach chuze jsme tak ve dvou tretinach cesty. Pokracujeme dal, prekonavame nekolik potoku a po dalsi hodine a pul dorazime k ceduli kemp Seron 800 metru. Tak dlouhych 800 metru jsme jeste nikdy nesli. Pokracovali jsme jeste asi dalsich 45 minut, nez jsme do kempu dorazili.

Po rozkoukani se, jsme postavili ve vetru stan a vrhli se na nejtezsi zasoby jidla - tzn. chleba, pastika a vino. Nazyvame to francouzskymi hody. Potom, co kazdy vypijeme asi 1 litr vina (ja bileho, Milan cerveneho) se jdeme spratelit s partou mladych lidi. Z nich se vyklubou chilane, ktei dokoncuji okruh kolem Torres v opacnem smeru. Takze to je velice kratka znamost. Nicmene spolecne popijime dal, Milan vytahuje jednu ze tri pullitrovych lahvi slivovice a i ta zahy mizi. V noci za tmy uz z nas musi mit vsichni ostatni trekeri radost. V kempu je asi 20-30 stanu. Na zaver jeste vlezeme do nejvetsiho stanu, kde sidli 5 chilanu (3 kluci a 2 hokly) a jedna britka. S nimi se budeme vidat i nadale, protoze pokracuji nasim smerem.

S pohledem na nadhernou hvezdnou oblohu, kde rozeznavam znami Orion a nasledne si nechavam ukazat i Jizni kriz, jdeme spat. Pritom zjistji, ze Milan si ustlal pred stanem. Spolecnymi silami mi ho kluci pomohou dostat do stanu a pak uz konecne jedeme spat.