6.3.2007 - Puerto Natales (jeskyne Milodon)

Rano postupne vstavame a v poklidu snidame. V deset hodin se odebere na misto, odkud jede mikrobus na mistni atrakci - jeskyni Milodon. Nakonec mikrobusem jedeme jen my dva. Jeskyne je asi 25km od mesta a cesta trva dedovi v rozhrkanem mikrobusu pres pul hodiny.

Nejdrive si prohlizime dost prapodivnou expozici o jeskyni a nalezech v ni a pak uz prochazime po chodnicku k vlastni jeskyni. Nakonec se ukazuje, ze je to jen asi 40 metru dlouha, ale vysoka a siroka, dira ve skale. Jeskyni vede chodnicek, takze se nevracime uplne stejnou cestou. Pak stoupame nahoru na kopec na vyhlidku. Cestou kolem nas poletuje spousta ptaku, vcetne patagonskych papousku. Bohuzel se je nedari vyfotit, protoze bud nad nami rychle proleti nebo se schovavaji v listi, kde prakticky nejsou videt.

Z vyhlidky je nadherny vyhled na zaliv, kde vidime v dalci i Puerto Natales, obklopeny na mistni pomery docela vysokymi horami (nektere vrcholky maji pres 1500 metru) se snehovymi vrsky. Popijime pivko a kochame se krajinou. Pak uz schazime dolu a asi v poledne se vracime mikrobusem zpet do mesta.

Nejdrive si vyrizujeme listky na zitrek do Punta Arenas a pak jdeme na ubytovnu, kde ve spolupraci s Marii zaciname resit nasi cestu zpet z Vidne. Mame sice moznost nechat se odvest k Milanovym pribuznym z Moravy, jenze to by nasledovala kalba ve sklipku a radeji hledame zpusob, jak se dostat rozumne v nedeli do Prahy.

Na ubytovne potkavame dost zmetenou australskou turistku. Ta se nas nejdrive pta, jestli je mozne vrcholky Torres del Paine pozorovat z nejakeho hotelu. Kdyz ji rekneme ze ne, tak spekuluje o tom, jestli si muze pronajmout vrtulnik a pomoci nej tam doletet. A to bydli na ubytovne za 5000 pesos (tj. 200 Kc). Na zaver, nez se s ni rozloucime, nam vyklada, jak cestou autbusem videla v horach nejakeho pozemniho tucnaka. Proste magor. A to jeste rika, jak rada a casto pozoruje ptaky.

Nasleduje vcera vyzkousene poledni meny, po kterem se vracime zpet na ubytovnu. A znovu prohumidujeme cele odpoledne. Po vcerejsi zkusenosti, ale jiz bez Pisca. V podvecer vyrazime na nabrezi, kde na slunicku popijime pivko a pozorujeme korzujici mladez a turisty. K nasemu prekvapeni se zde potkavame Andrea (kolegu z degustacni komise). Chvilku kecame a pozorujeme kycovity zapad slunce. Pak ho opoustime a vyrazime na veceri.

Nejdrive se usazujeme v restauraci na nabrazi. Je ale plna, obsluha pomala a tak ji opoustime a hledame neco jineho. To nakonec nachazime v centru v restauraci s velkym grilem hned u vchodu, kde podavaji grilovane jehneci. Tomu nemuzeme odolat a tak si to objednavame. Maso skutecne pripravuji na tom velkem grilu a nasledne nam jej podavaji na stolnim grilu (aby maso zustalo teple) spolecne s brambory a salatem. Jidlo to neni spatne, ale zase zadny vybuch chuti. Proste grilovane jehneci. Clovek musi narazit na lepsi kousek masa, jinak v jednom kuse maso doluje y kotlety.

Po veceri jdeme na tocene pivo do baru. Zde potkavame osamoceneho turistu z Cech. Pochopitelne se s nim davame do reci a kdyz nas zase v jednu vyhodi, pokracujeme na mistni diskoteku. Tam jsme za velke exoty, protoze jsme jedini "bili" a navic si objednavame samotne Pisco a pivo. Po chvili se davame do reci - nejdrive s obsluhou, pak i s ostatnimi. Ve ctyri hodiny musi diskoteku ukoncit (je na to nejaky zakon), takze se my tri a jeden chilan potacime mestem smerem k ubytovne. Jeste Cecha zveme na panaka slivovice, coz se moc nelibi pani domu, ktera ho porad vyhazuje a nakonec chce volat policii. Nakonec se to obejde bez policie a my spokojene usiname.