14.2.2007 - Torres del Paine (Lago Dickson - Laguna de los Perros)

Rano vstavam za mirneho poprchavani, ktere ale zahy konci. Jdu si hned dat sprchu - uz ji fakt potrebuju. Potom varim kafe a budim Milana, ktery take neodola sprse. Nastesti je mu uz dobre, takze to vyapada na poklidny den bez priserky. Za chvili vysvitne slunicko, takze dosusime stan, sbalime a vyrazime na cestu.

Cesta vede hustym porostem relativne prudce do kopecka. Cestou nas dohani nasi souputnici z Chile, kteri jsou vlastniky onoho neuveritelne velkeho stanu do hor. Ti se znovu ujistuji, ze je Milan jiz v poradku. Na vyhlidce je nechavame za sebou a pokracujeme k mistni atrakci - asi 4 metrovym vodopadum. Po chvili odpocinku pokracujeme dal lesem, ktery je jiz prakticky na rovine. Zezadu se k nami pririti tlupa ctyr chilanu, kteri misto chuze utikaji. Proste blazni.

Pokracujeme stale dal a snazime se identifikovat zemniu orchidee, ktere by tu dle pruvodce mely rust. Snad se nam to dari - neco jsme vyfotili a poptame se u odborniku. Cesta pokracuje porad dal a dal nekonecnym lesem podel reky Perros a pomalu se y pohodove cesty stava nekonecna patagonska priserka. Nakonec dorazime k mostu, ktery by mel byt dle pruvodce priblizne na konci lesa.

A skutecne za chvili vystupujeme na kamenitou mytinu, ktera je ukoncena vysokou kamenitou hradbou - ledovcovou morenou. S poslednimy zbytky sil splhame na jeji vrchol, kde se do nas opre silny studeny vitr. Zase ta podivna kombinace horkeho slunicka a studeneho vichru, kdy netusime jak se obleci - v tricku je zima, v bunde je pak horko. Z vrcholku moreny vidime prvni ledovec z blizka, ktery pada do jezera - vse se tu jmenuje Perros. Po chvili kochani pokracujeme po morene do nedalekeho lesika, kde je jiz nas cilovy kemp - pochopitelne nazvany Perros.

V lese nachazime rovny placek, kde stavime stan a chvili jen tak humidujeme. Pak se dobelhame vranim krokem do boudy, ktera funguje jako recepce a prodejna v jednom. Platime za kemp (standardni cena v parku je 3500 pesos za osobu - tj. 140 kc), kupujeme nejake susenky a cokoladove a cerealni tycinky. Krome toho nas manik, hned jak zjisti, ze jsme z Cech, varuje pred ohnem.

Pak uz se davame do vareni polevek a pojidani susenek. Po jidle jsme se presunuli do pristresku urcenemu k vareni, kde jsou lavice a stoly, kterych vyuzivame k hrani kostek a karet. Karty pak vecer vzbuzuji podiv vsech okolo sedicich lidi. Vsem potom musime vysvetlovat, co to je za karty.

Vecer se spusti dest a my za tmy (baterku jsme pochopitelne nechali ve stanu) bloudime a klopitame do stanu. V noci se kazdy nekolikrat budime a kontrolujeme, zda jsme v suchu. Pouze batohy ponechane v predsince stanu trochu nevlhly, ale nijak dramaticky.

Za to v sest hodin rano nas budi rozruh, protoze nase souputniky s obrim stanem vyplavuje voda, takze se za tmy presouvaji do pristresku na vareni, kde se pak cele rano a mozna i dopoledne susi.