17.2.2007 - Torres del Paine (Lago Pehoe - kemp los Cuernos)
17.2.2007 (varel)
Rano vstavame relativne brzy, protoze nas ceka dlouhy pochod. Nejdrive 2-2,5 hodiny pochodu do kempu, odkud chceme jit na vyhlidku na vrcholky hor (3-4 hodiny) a nasledne dalsi pochod do kempu u jezera Nordenskjold (dalsi 2-2,5 hodiny).
Vychazime z kempu a za nepretrziteho vetru stoupame az na planinu nad jezerem Pehoe. Odtud pokracujeme po relativni rovince kolem jakehosi jezera. V pruvodci sice pisi, ze to je male jezero, ale nam se zda fakt hodne velkem. Vichr na nem vytvari ohromne vlny a zveda vysoko do vzduchu studenou vodni trist. Po dvou hodinach konecne dorazime do kempu, odkud se jde na vyhlidku do Valle del Frances. Uz to skorem vypadalo na dalsi patagonskou priserku.
V kempu odhodime batohy k prisrresku strazce parku a vyrazime na vyhlidku, ktera by mela byt tak 2-2,5 hodiny cesty do kopce. Cesta nejdrive vede lesem, pak kamenim a znovu lesem, porad strme vysoko. Nakonec se dosplhame az na prvni vyhlidku, kde uz zase fici jak blazen. V tom vetru se neda prakticky jit. Navic je videt, ze vrcholky hor, na ktere se mame divat jsou zahaleny v hustych mracich. Proto se roahodujeme stoupani ukoncit a vratit se zpet. Cesta dolu je docela narocna a rozhodne neni o moc rychlejsi nez cesta nahoru.
Dole v kempu si Milan vari polevku, ja chroupam cerealni tycinku. Pak uz nakladame batohy na zada a pokracujeme v ceste k dnesnimu cilovemu kempu na brehu jezera Nordenskjold. Zahy cesta prudce klesa stale niz a niz az najednou vychazime na kamenite plazi na brehu jezera. Po hladine jezera se zenou ohromne vlny zpusobene vetrem. Diky nim a diky slunicku si pripadame, jakou more.
Pak uz cesta pokracuje po brehu jezera az do kempu. Vsechna zavetrna mista jsou jiz obsazena, ale nakonec se nam preci jen podari jeste jedno najit. Ostatni, co prichazeji po nas to maji uz tezsi. Hned z kraje jsme zklamani vybavenim kempu. Je tu draho, nemaji pivo a za varic se musi platit. Proto riskujeme a varime v jakems takems zavetri u stanu dvoujitou davku nudli.
Po jidle se presouvame do budovy, kde chvili hrajeme karty a kostky, ale brzo nas to prestane bavit a jdeme do stanu spat. Zitra nas ceka dalsi dlouhy a narocny pochod k nejvesti atrakci parku - k vezim Torres del Paine.