28.2.2007 - Ohnova zeme (Puerto Williams)

Prsi. Ale poprve za nekolik dni nam to vubec nevadi. Je to v podstate radost poslouchat bubnovani deste do plechove strechy a vedet, ze mi to vubec nevadi. Milan dospaval dele nez ja, takze me nasel uz po snidani sedet s kafem v kresle u prijemne horiciho krbu. Cas jsem rozvazne travil tim, ze jsem pomalu psal zapisky do psaneho deniku a pak jsem si vypujcil anglickou knihu Davida Browna - Digitalni pevnost. Venku bud se mezitim vystridal husty prudky dest s dalsi snehovou vanici. Kdyz se Milan nasnidal, pustil si jako spravny zavislak televizi a zacal procvakavat vsechny programy na satelitu. Podarilo se mi ho zastavit az na James Bondovi, konkretne Jeden svet nestaci.

Kdyz film skoncil, rozhodli jsme se pro prochazku mestem, protoze konecne prestalo prset i snezit. Vyrazili jsme tedy na kratkou prochazku. Dlouha stejne v tomhle zapadakove ani udelat nejde. Pri navratu jsme se stavili v obchode a nakoupili si neco k obedu. Oba jsme se rozhodli pro ovoce a jogurt. Milan si kupoval "cerstve", ja konzervovane. "Cerstve" ovoce ale vypadalo tak, ze by ho ani u nas nedali na pult, takze jsem mozna udelal dobre.

Odpoledne jsem pokracoval v cetbe a Milan se valel na posteli. Kolem pate jsme se vypravili na postu, odkud chtel Milan poslat pohledy. Jeho psani pohledu se rovna prakticky psani romanu, takze to zabralo docela dost dlouhou chvili, kterou jsem travil brouzdanim po ruznych (asi ctyrech) obchudcich a pozorovanim nekterych opravdu zajimavych figurek, ktere prectirali ruzne cinnosti - napriklad pokus o nastartovani auta.

Pak uz nastal cas vecere. Sli jsme do stejne restaurace (ona tu mozna ani jina neni), kde krome babci ze vcerejska byl i dedula, ktery umel trochu anglicky. Takze jsme se dali do reci. Milan se rozhodl pomstit se bobrum a jednoho si objednal, ja si dal jakousi rybu. Kdyz deda zjistil, ze Milan chce bobra, pookral jeste vic a hned nam ukazoval preparovane bobri zuby. A kdyz babca prinesla jidlo na stul a z Milanova bobra se vyklubala kompletni cela zadni noha, naaranzoval tyto zuby na stul tak, aby jsme mohli pokrm radne vyfotit. Pak jsme se pustili do bobra. Ryba byla dobra a bobr uz asi tak moc ne. Tyhle zapisky pisi po nekola dnech a zpet Milan tvrdi, ze si neni jist, jestli se mu pomsta bobrum tak uplne vydarila. V kazdem pripade bobra zdolal a pry chutnal trochu jako krehky divocak. Po veceri nas jeste dedula pozadal o zapis do knihy hosti v cestine, protoze jsme pry prvni cesti u nich. Ale to se mi moc nezda. V kazdem pripade v knize zadni jini cesi skutecne zapsani nebyli.

Po veceri jsme si dokoupili zasoby vina a vratili se na ubytovnu, ktera se mezitim zaplnila hosty. Ir a par z Holandska susili u krby boty, protoze se prave vratili z okruhu cely promoceni a zmrli, a pak par z Francie, kteri se na okruh teprve chystali. Ale kdyz jsme si u jejich vecere, kterou si spolecne uvarili, vzajemne predavali zkusenosti, jejich odhodlani doznavalo trhlin. Protoze Holandanka si neco udelala z rukou, sla spolecne s Francouzkou, ktera umi perfektne spanelsky, do mistni nemocnice. My jsme zatim opustenho Francouze ucili u vina hrat prsi. Kdyz se holky vratili (Holandanka se sadrou na ruce), pridala se Francouzka k nam a Holandanka sla spat, stejne jako ostatni. My jsme pokracovali ve hre a popijeni. Potom nas na oplatku naucili hrat jejich karetni hru, ktera se jmenuje (doufam, ze to pisu spravne) "Jeu de Bellot". Ta je podobna nasemu mariasi, takze se podarilo, ze jsem parkrat Francouze prekvapil strategickou hrou :-). Hra se protahla az asi do jedne, kdy jsme sli spat - shodou okolnosti na jeden pokoj. Ir a Holandani obsadili zbyvajici dva pokoje.