23.2.2007 - Ohnova zeme (Puerto Williams - Laguna del Salto)

Uprostred noci z lodi vystupuje soutezni stab, my pokracujeme dal, abysme v osm hodin rano pristali ve spicim a zmoklem mestecku Puerto Williams, ktere je udajne nejjiznejsim mestem na svete. Ve meste nachazime policejni stanici, kde se registrujeme na trek. Je to pry vhodne udelat proto, ze kdyz se vcas nevratime, vypravi se nam na pomoc. No... snad je nebudeme potrebovat.

Pak uz vyrazime po bahnitych silnicich na trek. Po silnicich dorazime az pod prvni kopec Cerro Bandera (620m). Strme stoupame po bahnite ceste hustym lesem. Je sero a na nas trochu doleha deprese, kterou umocnuje i to, ze cesta stale strme stoupa, my museme zastavovat kazdou chvilku. Nakonec po nekonecnem stoupani vychazime z lesa a zjistujeme, ze stoupat budeme porad dal. A snad jeste do strmejsiho kopce.

Zcela vyrizeni se doskrabeme na vrchol kopce, kde vlaje Chilska vlajka - snad jako vysmech Argentine, ktera je videt za kanalem Beagle. Z kopce je nadherny vyhled. Pokracujeme dal po znackach a zjistujeme, ze to s tim znacenim neni nijak slavne. Pry prevzali nejak francouzske alpske znaceni, ale my velice rychle znacky ztracime a jsme tak nuceni krkolome prekracovat proud potoka. Hned za nim ale znacky opet nachazime a uz se jich drzime az do cile k lagune del Salto.

U laguny, kde maji byt vhodna mista pro stan zjistujeme, ze vse je podmacene a tak jsme nuceni postavit stan v docela znacnem skolunu, ktery nam trochu pokazi noc. Po postaveni stanu se vrhnu na ocistu a snazim se umyt v ledove vode laguny. V podvecer k lagune jeste dorazi dalsi dva trekeri, ale jinak jsme tu sami. Kdyz nebudu pocitat manika s batuzkem, ktery se objevil u laguny a pak zmizel - asi se vratil zpet.

Hned jak se stihneme najist, spusti se dest a tak zalezame do stanu a jdeme brzo spat. Jinak je ale pocasi celkem slusne. Sice zadne slunicko jako v Torres, ale pokud by to vdrzelo celou dobu, tak si nemam na co narikat.